Nejsem blázen. Proto se léčím.

11. 05. 2016 8:53:12
Letos v únoru jsem jeden večer sedl do auta, nechal za sebou všechny úkoly, problémy, plány a odvezl se do psychiatrické léčebny. Ten večer jsem zjistil, že mi nezbývá nic jiného, než si přiznat, že potřebuji odbornou pomoc.

Odjel jsem z Liberce do jiného města. Nechtěl jsem, aby mi tento fakt zkomplikoval již tak náročnou pozici, kterou jako politik v regionu mám. Jsem rád, že jsem vůbec měl kam jet. Lékařka, která mě přijímala, se chovala profesionálně i citlivě. Byl jsem jí za její přístup skutečně vděčný. Pozornost, porozumění, empatie, ochota naslouchat – to vše jsou věci, které VZP asi neproplácí, které jsou ale nejen v tomto případě klíčové.

Pobyt v léčebně

Moje představa, že dostanu nějaký malý, barevný, příjemně zařízený pokoj, vzala rychle za své. Pokoj byl velký se čtyřmi postelemi, vysokým stropem a holými stěnami. Spolu se mnou tam byli pacienti s různými duševními onemocněními, prostředí samo o sobě trochu depresivní... Na druhou stranu s prášky a s tím, že většinu času prospíte, se to dá přežít.

Ze samotného pobytu mám smíšené pocity. Na jednu stranu musím ocenit přístup obou lékařek, které se chovaly odborně i lidsky, zcela adekvátně situaci - na příjmu i během pobytu. U některých sester to bylo už trochu horší. To, že máte psychické problémy, by ještě nemuselo znamenat, že se k vám někdo chová jako k nesvéprávnému dítěti či s despektem. Vždy po jídle se třeba zamykaly záchody, a než se rozdaly prášky, zůstaly zamčené. Když jsem viděl výdejní okénko na léky a vyvolávání pacientů, nemohl jsem si nevzpomenout na Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Samotnou kapitolou je kvalita jídla. Se zdravou či alespoň racionální výživou to nemělo nic společného. Zelenina a ovoce zde byly jen v časopisech a televizních reklamách... Pokud někoho napadne, co jsem to řešil, když jsem tam byl s depresí, tak chci jen podotknout, že dvacet let platím zdravotní pojištění a zatím jsem ho příliš nečerpal. Lepší strava by tedy VZP určitě nezruinovala.

Nejsem „těžký případ“, takže mi stačil několikadenní pobyt. Trochu jsem se dospal, začaly působit prášky. Nejprve rychle Neurol, později naběhl Citalec a po týdnu doma jsem se mohl vrátit do "normálního" života. Po deseti letech s depresemi jsem se nyní rozhodl o tomto problému, který mají spolu se mnou jen v ČR tisíce nebo spíše desítky tisíc dalších lidí, promluvit veřejně.

Jak jsem zjistil, že mám asi deprese?

V mém případě deprese přicházely postupně během více let. Možná to byly na začátku jen běžné výkyvy nálady. Vlastně ale asi tak úplně běžné nebyly, když jsem již před mnoha lety začal chodit na psychoterapii. Zlom přišel jednoho léto, kdy jsem jednoho rána zjistil, že pro mě téměř všechno ztratilo smysl. Nebyl jsem schopen se donutit normálně fungovat. Ležel jsem, nemluvil, nejedl, tupě zíral do stropu, na víc jsem neměl. Vůle odešla.

Díky pomoci partnerky jsem navštívil psychiatra, kde jsem dostal svůj první předpis na antidepresiva s upozorněním, že nástup účinku trvá zhruba 14 dní. Stav se upravil, byl jsem zase schopen normálně fungovat. Po nějaké době jsem si myslel, že už jsem v pořádku, prášky vysadil a deprese se po nějaké době vrátily. Tento cyklus jsem od té doby absolvoval zhruba třikrát, čtyřikrát.

Přemýšlel jsem, kde se moje deprese vzaly. Myslím, že v mém případě jde o důsledek dlouhodobého stresu, který vede k „vyčerpání“ až „totálnímu vyčerpání“ právě oné životní vůle.

To, jak dojde k vyčerpání právě oné životní vůle, je u různých lidí různé. V mém případě jsem pracoval jako šéf neziskové organizace, což byla náročná manažerská práce od rána do večera za málo peněz. Stále jsem řešil nějaké problémy včetně partnerských (kdo je nemá...). Když se k tomu přidala politika, zátěž se zvětšila. K tomu nastoupily osobní útoky ze strany těch, které jsem kritizoval - místní politicko-podnikatelský blok, který umí sáhnout i na peníze a existenčně vás ohrozit. To začalo postupně devastovat i vztah, rodinu, což se posléze zacyklí a vznikne situace, která vyústí v krizi. A pokud nenacházíte řešení, začnete ztrácet smysl života a nastoupí deprese. U mě to byl postupný vývoj, po schodech na dno až do sklepa.

Napadl mě kdysi takový příměr. Ve středověku byly různé nemoci, např. mor, které důsledkem špatné hygieny fyzického těla a fyzického prostředí přecházely až v epidemie. Toto jsme ve vyspělých zemích v zásadě vyřešili. Jenže vedle těla je tu i duše. A ta může trpět stejně jako tělo. Je-li oslabená a pod náporem, může onemocnět. Myslím, že současná celosvětová epidemie deprese je hlavně nemocí duše - míra stresu, negativních zpráv, konkurence či tlak na výkon je často až nesnesitelný.

A jak na tom jsem dnes?

Dnes vypadám spokojeně a vyrovnaně. Máloco mě rozzlobí, často se usmívám, život pod tlakem zvládám. Snažím se vyhýbat stresovým situacím. Tak mám deprese nebo ne? Díky práškům, které mi umožňují normálně fungovat, právě ne, což se ale může po jejich vysazení rychle změnit...

Jako politik jsem váhal, zda odhalit tuto svoji slabinu. Dlouho mi trvalo, než jsem to řekl nejbližším spolupracovníkům. Nakonec jsem musel, protože moje chování a výpadky u nich vzbuzovaly oprávněné otázky. Ještě v únoru jsem měl obavu z toho, že to vyjde najevo a odjel na léčení mimo Liberec. Potom mi ale došlo, že to chci otevřít. Jako když někdo v minulosti přiznal, že je homosexuál, tak já říkám, že mám deprese. Navíc věřím, že to může pomoci i dalším lidem, kteří s tímto problémem bojují. Mnozí ani nevědí, že ho mají, a že je to problém léčitelný či řešitelný.

Mám pocit, že pokud bych změnil životní styl, odešel z politiky a "odstřihl se od společnosti a jejích problémů, nebral to jako věc, které se mám věnovat", že bych se dostal do klidu a postupně uzdravil a obešel bez prášků. V současné situaci to ale není možné a volím tedy raději život s prášky, který mi umožnuje dělat to, v co věřím.

Mít depresi není ani móda, ani nic k odsouzení. Je to nemoc jako každá jiná, v tomto případě nemoc duše, ne těla. Neměla by se podceňovat, je devastující a lze ji léčit. Jako se léčba cukrovky neobejde bez inzulinu, i při léčbě deprese mohou zásadně pomoci léky. I proto jsem se o tomto doposud částečně tabuizovaném tématu rozhodl promluvit.

Pokud máte pocit, že jste na tom podobně jako já, nebojte se obrátit na odborníky, přátele, kohokoliv, kdo vám může pomoci. Deprese je příliš těžký soupeř a není žádná ostuda si přiznat, že potřebujete pomoc.

Byl bych rád, kdyby se o problematice depresí, stresu, vyhoření, které mohou zavinit i rozpad rodin, a dalších souvisejících věcech, vedla větší diskuse. Přijde mi to minimálně stejně důležité jako diskuse o DPH, HDP, EET apod. Osobně to vnímám jako jeden z hlavních problémů naší technologicky vyspělé společnosti. I proto jsem se rozhodl o tomto otevřeně promluvit. Třeba to pomůže k naplnění přání jednoho známého muže: „Kéž jsou všechny bytosti šťastny“.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud by Vás zajímal můj rozhovor na toto téma s Danielou Drtinovou, odkaz jezde.

Autor: Jan Korytář | středa 11.5.2016 8:53 | karma článku: 37.19 | přečteno: 7516x

Další články blogera

Jan Korytář

1939 - 1945 - 1968 - 1991

Při příležitosti výročí zahájení okupace zbytku tehdejšího Československa německou armádou dne 15. března 1939 jsem připravil malé srovnání toho, co našemu národu způsobily obě velké okupace, které jsme zažili v minulém století.

15.3.2023 v 8:45 | Karma článku: 16.48 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jan Korytář

T. G. Masaryk k válce na Ukrajině: „Rozčilení není program!“

Včera jsem konečně pochopil, proč se asi nemůžu shodnout s některými lidmi, kteří mne označují za součást páté kolony Ruska, rusofila, zrádce nebo jen odsuzují, co píšu o Ukrajině.

23.10.2022 v 12:07 | Karma článku: 29.75 | Přečteno: 634 | Diskuse

Jan Korytář

Proč na demonstraci proti chudobě přijelo tak málo lidí?

Jen pro pořádek: začít demonstraci 5 minut po dvanácté, v době oběda, mi nepřišlo moc chytré. Ta symbolika byla zbytečná. Proč ne raději odpoledne? Ale to není to hlavní. Jde mi víc o samotný název a smysl té akce.

9.10.2022 v 12:00 | Karma článku: 39.04 | Přečteno: 8089 | Diskuse

Jan Korytář

Ozdravovna duše J. K. - dnes o paradoxech deprese

Deprese. Žiju s ní roky. Díky lékům a částečně změně životního stylu už to docela jde. Díky za optání. Opravdu. Přesto mne nepřestává překvapovat jedna věc. Resp. konečně jsem si to více uvědomil.

10.9.2022 v 14:53 | Karma článku: 18.98 | Přečteno: 522 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 138 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 119 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 38.15 | Přečteno: 927 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 34.18 | Přečteno: 3458 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2538

Jsem směšný a trapný politik, mluvka a provokatér. (převzato z diskusí pod blogy) :-) Jinak jsem ekolog, manažer, aktuálně bývalý politik, který věří, že má smysl snažit se o lepší svět a že záleží na tom, co děláme a jak se chováme. Věřím v sílu vizí, i když se zdají zpočátku nereálné. Jsem praktický idealista.

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...