- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jeden z diskutujících pak napsal něco ve smyslu, že jsem tedy tak trochu hlupáček, když chci dělat politiku a nevím tak základní věc. Že prý dobré úmysly nestačí. V tom smyslu - o co se to snažíš hlupáčku, když nevíš, kolik je 1+1, tak se příště raděj už ani neozývej.
A mně při tom došlo, že toto je přesně ta věc, která je prorostlá celou naší společností, počínaje školstvím a která ničí potenciál, který v lidech je.
Mě ta výtka neodradila, jsem na kritiku zvyklý, není to příjemné, ale umím s tím žít. Vím ale, že na jiné lidí mají podobné věty mnohem horší dopad. Vyčerpávají a ničí životní energii.
Je to potřeba změnit. Změnit paradigma.
Dělat chyby není špatně.
Přiznat chybu není špatně.
Lepší mít dobrý úmysl a udělat chybu, než mít špatný úmysl a udělat ho bezchybně.
Nemám to tomu diskutujícímu za zlé, někdy se tak chovám asi i já, i já jsem do značné míry produktem našeho školství.
Udělal si chybu nebo dokonce více chyb? Dostaneš špatnou známku. Nejsi dokonalý - jsi tudíž špatný. Tak to v životě chodí, nestojíš za moc. Uspějí jen ti, co chyby nedělají.
Já myslím, že lepší je naučit se říkat: Tys to nevěděl? To je dobře, že si to přiznal a teď už to víš. Příště to zvládneš líp. Nikdo neví všechno. To je život. Běž a poznávej ho dál a neboj se přiznat, když něco nevíš.
Hezký den všem.
Další články autora |