Srdce jako kámen (Jan Korytář)
Když jsem v pohodě, vím přesně, co bych měl dělat, když to na mně zase přijde. A vím, že kdybych to udělal, s největší pravděpodobností by mi to pomohlo. Vím, nebo minimálně tuším, co by mi pomohlo i od okolí - blízkých lidí.
Bohužel to funguje tak, že ve chvíli, kdy to zase začne, není síla, která by mě dokázala donutit něco z toho, co vím, že by mi pomohlo, udělat. Včetně toho říct si o pomoc. Hlava v tu chvíli začne fungovat úplně jinak, a co bylo včera snadné, je najednou zcela nemožné. Včetně normální komunikace.
Pro ty, co mají ve svém okolí lidi, kteří mají problém s depresí, bych rád poradil jednu věc. Zkuste s nimi promluvit, když budou v pohodě, co by jim pomohlo, až to na ně přijde. To je myslím jediná chvíle, kdy Vám to mohou říct, a i tak to nebude snadné.
Budete muset být hodně komunikačně schopní, abyste překonali bariéry, které budou druhé straně bránit o tom mluvit. Jsou to často hodně intimní a potenciálně zraňující věci.
Pokud se Vám to povede, zkuste si to zapamatovat, resp. raději si to co nejpodrobněji zapište a až přijde čas, tak to použijte. Možná budete i tak odmítnutí, ale nenechte se odradit a jen se příště zeptejte, jak máte reagovat, když přijde odmítnutí a příště to zkuste znovu a lépe.
Taky si prosím pamatujte, že v depresi s Vámi mluví někdo jiný, než s kým jste mluvili třeba včera. Vím, je to těžké, ale zkuste si více pamatovat slova a chování toho člověka předtím, ne při tom. To, co vidíte při atace deprese u nemocného, berte vážně, ale nikoliv doslova a už vůbec si to neberte osobně. Často se totiž zkouší něco sdělit, ale sdělení je hodně zastřené a na první pohled nesrozumitelné. Dokonce můžete slyšet pravý opak toho, co se vám nemocný snaží sdělit.
Typicky věta "Chci umřít", opravdu může znamenat, že nemocný by nejradši umřel, jak je mu špatně, ale ve skutečnosti je pod tím ještě skryté sdělení: Prosím o pomoc, chtěl bych žít, ale nezvládám to, a tak budu muset asi umřít, nevidím jinou cestu. Jenže toto si v depresi nemusí uvědomovat ani nemocný, nebo si to uvědomí, ale nemá sílu či odvahu o tom mluvit.
Stejně tak věta "Nech mě být", znamená, nech mě být, je mi strašně zle, ale zároveň v sobě obsahuje větu, nenechávej mne být, je mi strašně zle.
Není to úplně jednoduché, že?
Právě proto je potřeba o tom mluvit, když je nemocný aktuálně mimo depresi a je schopen relativně normálně komunikovat.
Osobně mám zkušenost, že moje deprese souvisí s nedorozuměním, nepochopením, nedostatkem kontaktu, blízkosti, odmítáním a to jsou všechno věci, které nevznikají sami, ale v interakci/komunikaci s jinými lidmi.
Porozumět člověku s depresí není jednoduché, ale taky to není žádná věda. Je to "o komunikaci" stejně jako při mnoha jiných psychických problémech a té se lze učit v každém věku.
Budu rád, když se zde podělíte i o své zkušenosti.
JK
PS: A díky za optání, mám se aktuálně dobře. Jinak bych to nenapsal...
