Proč na demonstraci proti chudobě přijelo tak málo lidí?

Jen pro pořádek: začít demonstraci 5 minut po dvanácté, v době oběda, mi nepřišlo moc chytré. Ta symbolika byla zbytečná. Proč ne raději odpoledne? Ale to není to hlavní. Jde mi víc o samotný název a smysl té akce.

Demonstrace proti chudobě - proč tak nekonfliktně? Na takové demonstraci by se mohli sejít všichni politici a vzájemně se plácat po zádech. Proti chudobě je přece každý. Proč ne alespoň proti zdražování, o které jde lidem více? Nebo rovnou ne proti politice vlády? Která jediná může a má se současnou situací něco dělat?

S našimi odbory mám jeden problém - jsou krotké, až běda. Pamatuju si, jak jednou u nás stávkovali řidiči MHD. Čekal jsem, že alespoň na hodinu přeruší práci. To by je bral někdo vážně. Ale oni si připnuli na košile stužky a jezdili, jako by se nechumelilo. A to byla celá stávka. Stejně tak odbory na radnici. Část lidí tam měla problém, který je štval, ale pálit si prsty nechtěl nikdo. A o jedné odborářce, která se po mých zádech vyvezla do hezky placené funkce a přešla na „druhou stranu“, aniž by si přitom vzpomněla na ty „sociálně slabší, kterým je třeba pomáhat“, ani nemluvě.

Na demonstraci byli i tři moji známí. Všichni tři existenčně zajištění, mají dobrou práci, chudobou netrpí ani náhodou. Byli tam proto, že jsou levicově smýšlející. Přemýšlím, proti jaké chudobě to byli protestovat? Nejspíš proti té, o které si něco přečetli nebo o které něco slyšeli. Ale se kterou nemají přímou zkušenost. Jsou to levičáci, kteří jsou sice ochotni demonstrovat, ale kdybych jim řekl, ok, tak pojďme s tou chudobou něco zkusit udělat, něco konkrétního v našem městě, mám plán, seženeme i nějaké peníze, jen to bude chtít váš čas, najdou si tisíc důvodů, proč zrovna oni nemohou. Bylo by to pro ně moc namáhavé, riskantní a náročné...

Mám pocit, že mé celoživotní přesvědčení, že jsem levicově založený člověk, začíná dostávat trhliny.

Když jsme se ženou začínali a měli děti, nebylo někdy snadné s penězi vyjít. Museli jsme si půjčovat. Obracet každou korunu, využívat i oblečení po dětech od známých. A jiným známým ho pak dávat dál. Za chudobu bych to ale ani tak neoznačil. Když máte chytrou hlavu, podnikavého ducha a pracovité ruce, vždy se dá něco vymyslet. Jít v neděli s dětma na výlet vás finančně nezruinuje, a pro kvalitu života to má větší význam, než si koupit šunku místo gothaje.

Aby nedošlo k omylu. Vím, že pro část lidí je chudoba problém a že s peněz vyjdou jen velmi obtížně nebo vůbec. Je to problém vzniklý tím, jak jsou nastavené důchody, jakou podporu mají samoživitelky, nebo jak myslíme jako společnost na ty, co nemají tak chytré hlavy, nejsou podnikaví anebo mají různé zdravotní potíže. Důsledek toho, že nemáme sociální byty. To tu je ale desítky let, tento problém, tak proč proti chudobě demonstrovat zrovna nyní?

Chudoba části společnosti není ani důsledek současné války na Ukrajině ani zdražování energií. Je to za mě důsledek chování těch, co by mohli pomoci, ale nepomůžou. Jedni nechtějí obětovat své peníze, druzí pohodlí a třetí třeba svůj čas. Po pravdě – po některých zkušenostech jsem s pomáháním opatrnější už i já.

Demonstraci proti chudobě tak vidím spíše jako alibi těch, co mají pocit, že by se s tím něco mělo dělat, ale zároveň jsou přesvědčení, že to „něco“, by měl udělat někdo jiný. Tak šli alespoň demonstrovat. Možná že vlastně demonstrovali i proti sobě. Proti své pohodlnosti a neschopnosti nebo neochotě začít tento problém skutečně řešit. Ať ho řeší někdo jiný...

Celé by to asi fungovalo lépe, kdyby demonstraci zorganizovali ti, co s chudobou opravdu bojují, vidí ji každý den kolem sebe, potýkají se s jejími důsledky ve svém životě. A opravdu s ní něco chtějí dělat.

Takhle mi to přišlo trochu nepravdivé. Za akcí nestáli autenticky naštvaní nebo alespoň k nějaké akci rozhodnutí lidé. Nemělo to zkrátka tu přesvědčivost a naléhavost. A proto možná nepřišli ani ti lidé, kvůli kterým se to původně dělalo. Nebo ne?

Rád si přečtu i váš názor.