Tibetská vlajka jako symbol politického kýče

Jsem politik. Přesto nemám rád střihání pásek, nemám rád hlazení cizích dětí po hlavičkách a poslední roky nemám rád ani vyvěšování tibetské vlajky. Stala se pro mě osobně symbolem politického kýče a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je samotný fakt, kdo všechno dnes tibetskou vlajku z politiků vyvěšuje. Snažím se na sobě pracovat a nikoho neodsuzovat, vnitřní klid vycházející z dalajlámy mi pomáhá určovat, kudy vede správná cesta, přesto se do této skupiny politiků již přidávat nechci. Strážci morálky, kteří navenek působí jako slušní chlapci a v soukromí se chovají jako… zkrátka jinak, pokrytci, kteří mlčeli a mlčí k problémům ve vlastním městě, pokud se jim to nehodí do krámu, politické loutky, které úkoluje někdo jiný. Děkuji, nechci.

Tím druhým důvodem je poněkud selektivní pohled na lidská práva ve světě, to naše české ode-zdi-ke-zdi. Dříve byl naším vzorem Sovětský svaz a říší zla USA, dnes je tomu opačně. Podobně i s lidskými právy, klasickým příkladem je Kuba. Dříve ostrov svobody, ještě před pár lety v podání některých málem peklo na Zemi. Stejně je to s Čínou. Není to země, kde bych chtěl žít, ale také je zcela jistě velká řada zemí, před kterými bych dal přednost životu v Číně.

Třetím a posledním důvodem je to, že pro nemalou část politiků je problematika lidských práv ve světě vyřešena tímto jedním gestem, případně převrstvena dogmaty vlastního politického pohledu na svět nebo čistě pragmatickými zájmy.

I proto jsem letos vyvěsil na svůj profil na facebooku vlajku neexistujícího Kurdistánu, státu, kde by společně mohlo žít několik desítek milionů Kurdů, příslušníků největšího národa, který nemá svůj vlastní stát. Těch Kurdů, kteří nemají např. v Turecku, zemi

, se kterou jsme v jedné vojenské alianci, právě na růžích ustláno. A podobných národů či národností jsou na světě desítky.

Možná, že ještě více, než nad Kurdy, bychom se mohli my, bratři Češi a Slováci při vyvěšování tibetské vlajky zamyslet nad tím, zda přece jen na tom nejsou Tibeťané v dnešní Číně lépe třeba než Romové v některých osadách na Slovensku…  

Nechci zpochybňovat pošlapávání lidských práv nikde na světě, tedy ani v Tibetu. Vadí mi jen selektivní a pokrytecké chování některých politiků a proto jsem si letos řekl, že se tohoto divadla již účastnit nebudu.